Před centrum civilně-vojenské spolupráce Armády ČR přicházejí rozčilení lidé s jedinou otázkou: Kde jsou kryty a proč zatím nezačala řízená evakuace? Obavy sílí hlavně mezi rodinami s dětmi, seniory i lidmi, kteří žijí v hustě obydlených částech měst.

„Máme sklep plný zavařenin, jedno kolo bez duše a tchyni. Jestli je tohle kryt, tak chci aspoň ceduli,“ utrousil před budovou jeden z nervózních mužů. Smích ale rychle přešel – lidé chtějí jasné odpovědi, ne mlčení a přehazování odpovědnosti.

Nálada před centrem houstne. Někteří lidé popisují, že netuší, kam by v případě ohrožení zamířili, jiní se ptají, zda existují seznamy dostupných úkrytů a kolik míst v nich vůbec je. „Máme dvě malé děti. Nechceme panikařit, ale chceme vědět, jestli se s námi vůbec počítá,“ řekla Plesku jedna z matek.

Téma krytů se tak mění v jeden z nejvýbušnějších problémů posledních dnů. Zatímco se diskutuje o bezpečnosti, přesunech a ochraně důležitých míst, obyčejní lidé chtějí slyšet prostou odpověď: Budeme mít kam jít, nebo ne?

Ve vzduchu visí frustrace i vztek. „Když se něco stane, tak se prý máme schovat. Jenže kde? Pod kuchyňský stůl? Ten se prohne už pod mísou bramborového salátu!“ rozčiloval se další muž, který přišel žádat informace osobně.